Konec jedné epochy

Končí snad nejzvláštnější rok, který jsme kdy ve školství zažili. Na SPŠCH však končí nejen on. Po 35 letech práce ve škole, z toho z větší části v řídící funkci, se s rolí ředitele školy loučí Ing. Jiří Kaličinský. S jeho svolením přidáváme na stránky školy jeho rozloučení s kolegy a zaměstnanci. Do nové životní etapy pak přejeme jen dobré a stejný zápal pro všechny životní role, které přicházejí.

Vážení kolegové, přátelé,

SPŠCH jsem poprvé navštívil cca před 50 lety. Bylo to za účelem přijímacích zkoušek. Představte si kluka, který ještě neoslavil 15. narozeniny a přijel vůbec poprvé do Ostravy, sám a ztracen ve „velkoměstě“. Kopřivnice v těch časech byla městečkem, kde nebylo náměstí a u mnoha stavení byl dvorek se slepicemi.

Škola se v té době nacházela v budově, která dnes patří konzervatoři. Na těch zkouškách se stejně jako dnes psala písemka z českého jazyka a z matematiky. Co ale bylo navíc, byl pohovor se středoškolským „profesorem“, který byl nejenom o chemii. Já jsem ho absolvoval s panem Milanem Tomkem. Čtyři roky, které jsem na škole strávil, mi přinesly maturitní vysvědčení, celkově za pět, jazyky, ty mi nikdy nešly, ruština byla za dvě, a hlavně mou ženu Jitku, která je mou celoživotní partnerkou a které vděčím za to, co jsem, jak vypadám a za skvělé rodinné zázemí.

Podruhé jsem vstoupil na průmyslovku před 35 lety, kdy začala moje profesní dráha spojená se školstvím, a hádejte, kdo mi byl přidělen jako uvádějící učitel. Správná odpověď je pan Milan Tomek. Milan, stejně jako řada jiných mých učitelů (např. Hana Fialová, Miloš Šlechta či Rudolf Klančík), tak vystřídal celou řadu rolí. Nejdříve jako učitel, posléze uvádějící učitel, kolega, kamarád a také podřízený. Od samého začátku mi byl svěřen úkol tvorby úvazků, rozvrhu hodin a suplování. Milan Tomek mi také od samého začátku sděloval, že jednou musím být ředitelem, a až se jím stanu, pak uvidím, že se to dá dělat tak deset až dvanáct let, jinak to prý člověka semele. Nakonec v řídící funkci působím již 32 let, 32 let vzletů a pádů, 32 let různých příběhů, smutných i veselých. A vše jednou končí. Je potřeba dát prostor odhodlaným a kreativitou a nápady nabitým kolegům, kteří jsou připraveni řešit všechny nové výzvy, které doba přináší. Přesně tak to má být. Ke svému zakončení kariéry bych se vyjádřil následujícími řádky.

Kdybych byl Janem Ámosem, naučil bych vás všechny taje pedagogické práce a vyřešili bychom společně všechna úskalí, která práce učitele v sobě skrývá.

Kdybych byl Cyranem, bil bych se za vás, tu mečem, tu slovem na všech polích s mocnými tohoto světa, kteří rozhodují o vzdělávání.

Kdybych byl Sokratem, vedl bych s vámi dialog, který by nás přivedl ke všem odpovědím na otázky, které musíme rozluštit.

Kdybych byl Járou Cimrmanem, našli bychom i ideální technické řešení všech problémů.

Kdybych byl básník, jako byl pan Neruda či Bezruč, napsal bych o vás oslavnou báseň.

A nakonec, kdybych byl Janem Werichem, přiměl bych vás k častému pousmání, někdy i smíchu a zažili bychom spolu obrovskou srandu.

Jenže já jsem jen obyčejný člověk, náhodou ředitel školy, který končí a nezmůže se na nic jiného než na pár obyčejných vět.

Když se rozhlédnu, vidím dobré lidi, vidím vás jako ty, kteří rozumí své profesi a dobře ji vykonávají, vím, že dokážete obohacovat druhého, neváháte pomoci, podporujete žáky i své kolegy a často je s vámi legrace, a hlavně nastavujete laťku svého snažení vysoko.

Buďte hodně zdrávi, řešte věci s nadhledem a elegancí, buďte pozitivní, nenechte se otrávit. Mám vás rád.

 

chevron_left
chevron_right